|
PEKINÉZ - HISTORIE PLEMENE
HISTORIE PLEMENE PEKINÉZ
Pekinéz je jedním z nejstarších plemen psů.
Jeho historie je uváděna staré Číny, odkud pekingský palácový psík
pochází. Většina původních dokumentů za staré Číny byla bohužel
zničena, víme ale, že již v roce 2356 př. n. l., odkdy se datují čínské dějiny, je plemeno pekinéze uváděno, počátky jeho chovu však
sahají ještě mnohem dál.
Psi z císařského paláce v Pekingu - malba
na hedvábí z období vlády císaře Čchien-lunga (1735-1796)
Jeho minulost je opředena spoustou legend a
pověstí – jedna z nich vypráví o nevýslovné lásce lva k opičce. Aby
mohlo dojít k jejich svazku, musel lev požádat o souhlas patrona
všech zvířat - Ah Chua, ten souhlasil pouze pod podmínkou, že se lev
vzdá své síly a velikosti. Lev souhlasil, a tak z tohoto svazku
vznikl psík, který je charakteristický svou důstojností, klidem,
odvahou statečností, má hřívu lva a "obličej" - s lidským pohledem,
připomínající malou opičku.
Věky žil pekinéz pouze v areálu císařského
paláce a jeho zahrad, obklopen mohutnou zdí, prostý lid ho nesměl
spatřit pod trestem smrti. Každý pekinéz měl svého pečovatele, který
za něj ručil vlastním životem. Byl dokonce prohlášen za posvátného a
tak i uctíván.
Za dynastie Chan (206 - 220 n. l.) byly psíkům
propůjčovány významné čestné řády a byly jim vzdávány pocty.
Císařovna Cch'-si byla považována za
autorku prvního standardu psíka. Tento dokument prý sepsala sama a
jeho úvod zní:
"Perly stékají ze rtů jejího císařského majestátu Cch'-si,
císařovny květnaté země Konfucia."
Po tomto úvodu následuje popis psů, který
bychom mohli považovat za první "standard" plemene:
"Nechej být lvího psa malého, nechej jej nosit kolem krku vlající
plášť důstojnosti, nechej jej rozvinout vlající vlajku přepychu,
přes hřbet nechť má bujnou standartu. Nechej jeho tvář býti černou a
huňatou jeho hruď, rovné nechť je jeho čelo a nízké, jako u
císařského boxéra, oči veliké a svítící, uši nechť jsou
 posazené
jako plachta válečné džunky, nos jeho nechť je rovný jako u hinduského opičího krále. Nechej jeho přední nohy ohnout, aby si
nepřál daleko putovat, nebo neopustil okolí císařské. Jeho tělo
nechť je jako u lovícího lva, který uchvacuje kořist. Jeho nohy
nechť jsou hojně obklopeny srstí, aby byl jeho krok neslyšný, a jeho
pyšná standarta ať se rovná chvostu tibetského yaka, který svou
bohatostí chrání císařskou jemnost před útokem létajících nepřátel.
A jako barvu nechť nosí barvu lva, žluť zlatou, nošen v rukávu
žlutého hávu, nebo v barvě červeného medvěda, nebo pruhovaný jako
drak, aby se ke každému hávu z komory císařovny hodil nějaký pes.
Nechej ho uctívat své předky a nosit dary na psí hřbitov v
zakázaném městě pokaždé, když je měsíc v novu. Nechť se chová tak
důstojně jako vévodkyně, nechť se naučí ihned pokousat cizí ďábly.
Ve dnech nemoci má být mazán mastmi, vyčištěným tukem ze sněžného
leoparda a k pití mu dávej drozdí vejce plné šťávy z horské byliny,
rozetřené se třemi špetkami z rohu nosorožce, a nasaď mu pijavice.
Takový zůstane, ale když pojde, pomni, že ani člověk není nesmrtelný
- a zemřít musíš i ty!"
Rozlišovaly se tři skupiny pekinéze, podle
velikosti:
největší - lví psi,
středně velkcí - psi slunce,
nejmenší - polštářoví, nebo také rukávníkoví psi.
Psíci hlídali ložnici císaře a císařovny, doprovázeli ho při
procházkách palácem nebo zahradou a svými tlamičkami se dotýkali
jeho pláště. Proto byli také uznány barvy srsti, které se slučovaly s
barvami šatníku císaře (barva lva - možnost nosit rukávníkového psíka
v rukávu žlutého úboru atd.
Na podzim roku 1860, během tzv. opiové války, Britové a Francouzi
dobyli Peking a jako odvetu za pobití mírové delegace napadli
císařský letní palác, kde nalezli několik jedinců zvláštního,
překrásného plemene psíka. Charles Gordon ihned pochopil, jakou
vzácnost objevili, a proto zakázal jejich usmrcení a odvezl psíky do
Anglie jako válečnou kořist. Císařský letní palác vojáci vyrabovali
a vypálili.
Charles "Číňan" Gordon (1833 – 1885),
britský imperiální hrdina
Na památku tohoto vítězství obdržela britská královna Viktorie v dubnu 1861 jednu fenku ukořistěnou v čínském paláci, kterou pojmenovala Looty. Looty žila po boku královny až do své smrti
v roce 1872.
vlevo královna Viktorie, vpravo portrét Looty
(Friedrich Wilhelm Keyl, 1823-71)
Ostatní psíci byli umístěni do rodin významných osobností, a to byl počátek
evropského chovu pekinéze.
Anglický Kennel Club uznal pekinéze jako samostatné plemeno až v
roce 1898.
nahoru
|
