Interclub Orient pekinéz a japan-chin



 

HISTORIE PLEMENE PEKINÉZ

 
Pekinéz je jedním z nejstarších plemen psů. Jeho historie je uváděna staré Číny, odkud pekingský palácový psík pochází. Většina původních dokumentů za staré Číny byla bohužel zničena, víme ale, že již v roce 2356 př. n. l., odkdy se datují čínské dějiny, je plemeno pekinéze uváděno, počátky jeho chovu však sahají ještě mnohem dál.

Psi z císařského paláce v Pekingu - malba na hedvábí z období vlády císaře Čchien-lunga (1735-1796)

Jeho minulost je opředena spoustou legend a pověstí – jedna z nich vypráví o nevýslovné lásce lva k opičce. Aby mohlo dojít k jejich svazku, musel lev požádat o souhlas patrona všech zvířat - Ah Chua, ten souhlasil pouze pod podmínkou, že se lev vzdá své síly a velikosti. Lev souhlasil, a tak z tohoto svazku vznikl psík, který je charakteristický svou důstojností, klidem, odvahou statečností, má hřívu lva a "obličej" - s lidským pohledem, připomínající malou opičku.

Věky žil pekinéz pouze v areálu císařského paláce a jeho zahrad, obklopen mohutnou zdí, prostý lid ho nesměl spatřit pod trestem smrti. Každý pekinéz měl svého pečovatele, který za něj ručil vlastním životem. Byl dokonce prohlášen za posvátného a tak i uctíván.

Za dynastie Chan (206 - 220 n. l.) byly psíkům propůjčovány významné čestné řády a byly jim vzdávány pocty.

Císařovna Cch'-si byla považována za autorku prvního standardu psíka. Tento dokument prý sepsala sama a jeho úvod zní:
"Perly stékají ze rtů jejího císařského majestátu Cch'-si, císařovny květnaté země Konfucia."

Po tomto úvodu následuje popis psů, který bychom mohli považovat za první "standard" plemene:
"Nechej být lvího psa malého, nechej jej nosit kolem krku vlající plášť důstojnosti, nechej jej rozvinout vlající vlajku přepychu, přes hřbet nechť má bujnou standartu. Nechej jeho tvář býti černou a huňatou jeho hruď, rovné nechť je jeho čelo a nízké, jako u císařského boxéra, oči veliké a svítící, uši nechť jsou posazené jako plachta válečné džunky, nos jeho nechť je rovný jako u hinduského opičího krále. Nechej jeho přední nohy ohnout, aby si nepřál daleko putovat, nebo neopustil okolí císařské. Jeho tělo nechť je jako u lovícího lva, který uchvacuje kořist. Jeho nohy nechť jsou hojně obklopeny srstí, aby byl jeho krok neslyšný, a jeho pyšná standarta ať se rovná chvostu tibetského yaka, který svou bohatostí chrání císařskou jemnost před útokem létajících nepřátel. A jako barvu nechť nosí barvu lva, žluť zlatou, nošen v rukávu žlutého hávu, nebo v barvě červeného medvěda, nebo pruhovaný jako drak, aby se ke každému hávu z komory císařovny hodil nějaký pes. Nechej ho uctívat své předky a nosit dary na psí hřbitov v zakázaném městě pokaždé, když je měsíc v novu. Nechť se chová tak důstojně jako vévodkyně, nechť se naučí ihned pokousat cizí ďábly. Ve dnech nemoci má být mazán mastmi, vyčištěným tukem ze sněžného leoparda a k pití mu dávej drozdí vejce plné šťávy z horské byliny, rozetřené se třemi špetkami z rohu nosorožce, a nasaď mu pijavice. Takový zůstane, ale když pojde, pomni, že ani člověk není nesmrtelný - a zemřít musíš i ty!"

Rozlišovaly se tři skupiny pekinéze, podle velikosti:
největší - lví psi, středně velkcí - psi slunce, nejmenší - polštářoví, nebo také rukávníkoví psi.

Psíci hlídali ložnici císaře a císařovny, doprovázeli ho při procházkách palácem nebo zahradou a svými tlamičkami se dotýkali jeho pláště. Proto byli také uznány barvy srsti, které se slučovaly s barvami šatníku císaře (barva lva - možnost nosit rukávníkového psíka v rukávu žlutého úboru atd.

Na podzim roku 1860, během tzv. opiové války, Britové a Francouzi dobyli Peking a jako odvetu za pobití mírové delegace napadli císařský letní palác, kde nalezli několik jedinců zvláštního, překrásného plemene psíka. Charles Gordon ihned pochopil, jakou vzácnost objevili, a proto zakázal jejich usmrcení a odvezl psíky do Anglie jako válečnou kořist. Císařský letní palác vojáci vyrabovali a vypálili.
 

         

Charles "Číňan" Gordon (1833 – 1885), britský imperiální hrdina

 
Na památku tohoto vítězství obdržela britská královna Viktorie v dubnu 1861 jednu fenku ukořistěnou v čínském paláci, kterou pojmenovala Looty. Looty žila po boku královny až do své smrti v roce 1872.

 
    

vlevo královna Viktorie, vpravo portrét Looty (Friedrich Wilhelm Keyl, 1823-71)


Ostatní psíci byli umístěni do rodin významných osobností, a to byl počátek evropského chovu pekinéze.

Anglický Kennel Club uznal pekinéze jako samostatné plemeno až v roce 1898.

 


nahoru